Ve čtvrtek 4. října jsme se vydali na dlouho plánovanou a očekávanou expedici s naším spřáteleným parlamentem Základní školy v Dolním Žandově, Čápaty.
Prvotními komplikacemi způsobenými zpožděním námi zvoleného vlakového spoje jsme se nenechali zaskočit a s nadšením a zapálením nám vlastním jsme se bezprostředně po příjezdu zapojili do činností.
Vlasta s Janou připravili tematický program expedice „Pomáhejme potřebným“, v jejímž rámci jsme se ocitli v dalekém Mongolsku s jasným cílem – pomoci tamním obyvatelům, avšak s čím a jakým způsobem jsme se dozvídali průběžně po plnění náročných úkolů.
V úvodu naše pobytu jsme byli rozděleni do týmů, v nichž jsme čelili prvním nástrahám a zapeklitým úkolům – lávové řece, bludišti či řazení kamenů dle daného pořadí. Za splnění každé z aktivit jsme byli odměněni kartičkou, přičemž naším cílem bylo nasbírat jich alespoň pětadvacet. Jedině s tímto počtem jsme mohli vyhovět požadavkům tajuplného docenta a mohli se vydat na expedici samotnou.
Po večeři nás s ohledem na nedostatečné množství získaných kartiček čekaly další zapeklité úkoly – křížky a kolečka, míčky a náš tým navíc aktivita „otoč deku“. Právě v té jsme, my Permoníci, excelovali se skvělým časem 7,5 minuty!
Velkým překvapením se pro nás stalo nocování ve skutečných mongolských jurtách, které představují nedílnou součást zázemí sportovního areálu na vrchu Háj v Aši.
Jelikož se nám v prvním dnu nepodařilo získat potřebné kartičky, nezbylo nám než se pokusit o jejich získání plněním doplňkových aktivit. Nejprve jsme zvolili tolik proklínané míčky, které se nám však nedařilo zkrotit, a tak jsme se pustili do náročného úkolu – seřazení zúčastněných „parlamentníků“ dle výšky, přičemž všichni museli mít zavázané oči. Díky spolupráci a Péťovu vedení se nám tento úkol podařilo splnit na výbornou!
Právě díky naší urputnosti se nám podařilo získat poslední potřebné kartičky a docent svolil s naším nástupem na expedici.
Naším novým cílem se stalo získání co největšího počtu mul, které nás převezou přes požadovanou oblast Mongolska. Jedinou cestou bylo další společné plnění úkolů – zdolání pavučiny, napsání vzkazu v mongolštině fixem na provázku, přenesení vody v lahvi a její přelití do vymezeného kbelíku či zdolání bludiště.
Před společným obědem jsme se obtěžkáni buzolami a tajným vzkazem s prosbou o překlad dané části věty vydali na souřadnicemi určená místa. Celou cestu jsme museli absolvovat a vzkaz předat v limitu 25 minut pod pohrůžkou ztráty námi získaných mul.
V době odpoledního klidu se nám dostalo tolik potřebného překladu slov, a tak jsme odhalili, že naším skutečným úkolem, cílem je pomoci vážně nemocným Mongolům.
Odpoledne jsme se vybaveni jedinou náplastí pro celou skupinu vydali do centra města Aš, kde jsme oslovovali kolemjdoucí s prosbou o její výměnu za jiný předmět, který jsme dále opět měnili a měnili po námi vymezený čas za předmět, jenž by mohl představovat skutečnou pomoc Mongolům. Podařilo se nám získat skutečné kuriozity – hřeben, dezinfekci, různé krabičky, brýle či koblížky.
Chvíle do večeře jsme vyplnili „štafetovým studiem“ informací o Mongolech, jejich historii, tradicích i kultuře.
Poslední chvíle do uložení ke spánku jsme strávili aktivitami vláček a hře s provázkem v kruhu.
Aniž bychom tušili, že se na nás chystá noční „bojovka“, jsme se vydali do naší jurty, kde nás čekalo překvapení v podobě nového nocležníka – myšky. Nezbylo nám než jí ponechat soukromí, a tak jsme se v bleskové rychlosti přesunuli do společné místnosti, kde jsme rozložili náš základní tábor.
Po až příliš krátkém spánku jsme se byli z našeho snění vytrženi za účelem splnění třiceti logických úloh, za jejich správné vyřešení jsme obdrželi indicie, které nás dovedly k pokladu – tolik potřebnému léku, který uzdraví všechny nemocné Mongoly.
Společný pobyt jsme si užili plnými doušky, a tak ani v letošním roce nebylo jednoduché se s Čápaty rozloučit.
Vážíme si možnosti absolvování expedice v tolik inspirujícím prostředí a těšíme se na další případné setkání…